Modlitba psa 1
Následující báseň napsal lord Byron ve jménu svého psa Boatswaina, který se narodil roku 1803 na Newfoundlandu a zemřel o pět let později v Newstead Abbey. Jeho památník je umístěn v zahradě opatství.
Když pyšný lidský syn se pod zem vrací,
v němž svět, krom jména, sotva něco ztrácí,
tu sochař v pompě smutku objednaný
říkáním zdobí hrobku bez příhany -
když dílo skončí, nápis je tam vryt,
ne čím byl mrtvý, ale čím měl být.
Však chudák pes, v životě přítel pravý,
jenž první vítá, brání do únavy,
jenž celým srdcem patří pánu svému,
bojuje, žije, dýchá jenom jemu,
má po smrti být odklizen jak cár,
že pro nebe prý nemá duše dar -
zatímco člověk, hmyz ten, tvrdí směle,
že jenom jemu patří nebe celé.
Ach, člověče, ty, jehož chvíle zkosí,
ponížen otroctvím a zkažen mocí,
kdo zná tě dobře, odpor popadne ho,
ty bídná hrstko prachu oživlého!
Tvá láska smilstvo, věrnost prázdný sen,
tvůj úsměv léčka, slovo podvod jen.
Zlý od přírody, šlechtic leda rodem,
ani té dobré šelmy nejsi hoden!
Vy, kdo ten prostý kámen uvidíte,
jděte svou cestou, truchlit nemusíte.
Já jen, kde leží, vyznačit jsem chtěl,
nejlepší přítel, kterého jsem měl.
Modlitba psa 2
Jednej se mnou laskavě, můj milovaný pane,
žádné srdce na světě není vděčnější za laskavost
než moje milující srdce.
Nesnaž se zlomit mou duši násilím,
já bych mezi ranami lízal tvé ruce.
Tvá trpělivost a porozumění mne rychleji
naučí dělat věci, které si přeješ.
Mluv se mnou často.
Tvůj hlas je pro mne nejsladší hudba na světě,
jak musíš vědět z divokého mávání mého ocasu,
když zaslechnu tvoje kroky.
Když je chladno a mokro,
prosím, nech mne uvnitř,
protože já jsem zdomácnělé zvíře,
které už není zvyklé na drsné podmínky.
A já nežádám větší výsadu
než čest, sedět u Tvých nohou u rodinného krbu.
I kdybys neměl žádný domov,
raději bych Tě následoval přes led a sníh
než odpočívat na nejměkčím polštáři,
v nejteplejším domově na světě,
protože jsi můj Bůh a já tě oddaně miluji.
Udržuj mou misku stále plnou čerstvé vody,
protože já Ti nemohu říct, že trpím žízní.
Krm mne kvalitním jídlem, abych byl pořád zdravý,
abych mohl dovádět, hrát si a plnit Tvé příkazy,
chodit vedle Tebe a být připravený a schopný
chránit Tě svým životem, kdybys byl v ohrožení.
A milovaný pane, až přijde čas, kdy už nebudu zdravý
a nebudu mít radost ze života, nedávej mne od sebe pryč.
Raději mne drž jemně ve svých rukou
a dopřej mi milosrdný věčný odpočinek
a já odejdu s myšlenkou, že můj osud byl
nejbezpečnější v Tvých rukách.
